První utkání čtvrtfinále Poháru UEFA hrané 2. března 1988 v Barceloně. Branky: 32. Lauridsen, 69. Pineda. Rozhodčí: Quiniou (Francie). ŽK: Orejuela, Zuniga – Škarecký, Jeřábek. Diváků: 25.000. Espaňol Barcelona: N’Kono – Urkiaga, Soler, Miguel Angel, Zubillaga – Orejuela, Lauridsen, Golobart (61. Francis) – Valverde, Pineda (70. Zuňiga), Losada. TJ Vítkovice. Zápalka – Karas, Kadlec, Škarecký, Stařičný – Dostál, Grussmann, Bartl – Jeřábek (66. Houška), Chmela, Kovačík.

Jediný zástupce československé kopané, který v pohárové soutěži přečkal zimní období, znovu zaplatil vysokou daň nerozehranosti. Zatímco za západě a jihu Evropy se v těchto měsících téměř bez přestávky bojuje o ligové body, u nás jsou hráči odkázáni pouze na tréninky a přípravné zápasy. Nic na tom nemění skutečnost, že Vítkovičtí letos měli možnost připravovat se na zájezdu ve Francii. Tam však hráli většinou na hlubokém blátě a bez psychického zatížení. Je pochopitelné, že jejich výkon v Barceloně tím byl citelně poznamenán. Po utkání také všichni hráči přiznávali, že měli z prvního čtvrtfinálového duelu obavy. Bohužel, ty se v plné šíři naplnily. V mnohém vítkovické mužstvo připomínalo listopadové vystoupení v Guimaraesi, kde prohrálo stejným poměrem. Nebylo sice tak zakřiknuté, ale celkově opět neuspokojilo. Hrálo se na téměř ideálním trávníku, pro značné sucho dokonce dopoledne pokropeném. Fotbalisty našeho týmu, kteří se na takový terén tři měsíce nedostali ani při tréninku, přestal míč přes zimu poslouchat.

Protože oba týmy mají v erbu modrobílé barvy, museli se hosté přizpůsobit a nastoupili v červených dresech. V kotli typického fotbalového stadionu Sarriá nebylo plno, jak před zápasem slibovali španělští funkcionáři, neboť Espaňol zatím marně bojuje o větší přízeň se slavnějším městským rivalem. Ale to nebránilo neumdlévajícímu bubeníkovi bez přestávky pobízet diváky k ryčnému skandování. Jen jsme si říkali, že takové povzbuzení by za čtrnáct dní doma potřebovali i fotbalisté Vítkovic.

Už dávno dopředu znal trenér Ivan Kopecký sílu domácího mužstva, kterou umocňuje zejména Lauridsen. Tento hráč je nesmírně rychlý a hbitý s míčem, ale také má dost fotbalového vtipu a přehledu. Úkol hlídat rtuťovitého Dána připadl Grussmannovi, který ho měl mít na starost na polovině Vítkovic. Jenomže Lauridsen ukázal, co dovede. Jeho akční rádius je obrovský, vracel se pro míče na polovinu Espaňolu a odtud režíroval hru. Přesto se úvodní půlhodinu hrálo bez gólu a zdálo se, že by neměl být problém udržet tento výsledek až do konce prvního poločasu. Lauridsen je však také perfektním střelcem. Po Dostálově faulu na Valverdeho se z osmnácti metrů trefil z přímého kopu přesně do pravého horního rohu Zápalkovi branky. Zkázu završil ve druhém poločase Soler, který se prodral po levé straně a jeho přízemní centr od brankové čáry protlačil Pineda ze skrumáže do branky. Na první pohled to vypadalo, že Vítkovičtí prohrát nemuseli. Byli však naprosto neškodní v útočné fázi, s výjimkou akce Dostál – Chmela v závěru úvodní čtvrthodiny N’Konga vůbec téměř neohrozili. Útok vlastně neexistoval, Chmela se musel více věnovat defenzívě, na Kovačíkovi byla patrná nerozehranost po zranění a Jeřábkovi se vůbec nedařilo. Přitom ve druhém poločase už hra vítkovického týmu vypadala celistvěji a odvážněji, ale efekt nepřinesla.

Zajímavé byly pohledy trenérů po utkání. Domácí Javier Clemente byl s výsledkem pochopitelně spokojen: „Splnila e má předpověď, že nedostaneme gól. Věděli jsme, že vítkovické mužstvo je nebezpečné, ale za celý zápas si vytvořilo jen jednu šanci. My jich měli víc a proto je výhra zasloužená. O postupu však rozhodnuto není, v odvetě mohou hlavní roli sehrát sníh a led. Budeme se modlit, ale jsme si vědomi našeho umění a náskoku. Jestliže jsem před čtvrtfinále říkal, že poměr sil je 50:50, teď bych to upřesnil na 51:49. Víru ještě neztratil ani Ivan Kopecký: „Výsledek není dobrý, chtěli jsme dát gól, ale netvrdím, že je to pro Espaňol už dostatečný náskok. Znali jsme kvality soupeře, který nás také ničím nepřekvapil. Rozhodla nádherná Lauridsenova střela. U nás budou zcela jiné podmínky, méně kvalitní terén a rovněž čas hraje pro nás. Určitě budeme rozehranější.“

Ano, v tom je naděje Vítkovic. Při odvetném střetnutí už za sebou budou mít zápas Českého poháru se Slavií a ligové utkání s Bohemians. Podobně jako s Vitorií Guimaraes se opět rozhodne na ostravských Bazalech. Uchovají si Vítkovičtí zase tak skálopevnou víru, s níž nastupovali, rovněž s dvougólovou ztrátou do tehdejší odvety? Věřme, že najdou podzimní formu, podloženou pořádnou dávkou bojovnosti. V Barceloně jsme zaslechli, že většina hráčů se přiklání k názoru: Vitória měla kvalitnější tým a přesto jsme dokázali postoupit. Nevzdáme se ani tentokrát!